Někteří, zvláště těhotné ženy a dvojčata, byli vystaveni zrůdným pokusům dr. Mengele. Jedinou nadějí na přežití byl transport do jiných koncentračních táborů.
Staří lidé a matky s dětmi byli jako práce neschopní ponecháni v Osvětimi a v noci z 2. na 3. srpna 1944 byli v počtu 2897 osob, včetně mnoha set vězňů z českých zemí, nahnáni do plynových komor a zavražděni. Jejich těla byla spálena v jamách nedaleko krematoria, které v těch dnech nebylo v provozu.
Většina Romů deportovaných do Osvětimi a jiných táborů z Protektorátu Čechy a Morava své věznění nepřežila. Počet obětí se dá těžko určit, jisté je, že do českých zemí se po válce vrátilo 583 bývalých romských vězňů. Tak byla jako celek zlikvidována skupina českých Romů, do níž řadíme i Romy žijící na Moravě. Celkový počet romských obětí 2. světové války se pohybuje okolo 500 000 osob.
Když sem se pročítal vzpomínkami přeživších romských i židovských vězňů narazil sem na mnohé podobnosti. Ne jen ty evidentní, jako že obě skupiny čelili již před válkou nenávisti ze strany české společnosti, nebo podobnosti v příbězích samotného věznění.
Zajimavé pro mě bylo zjištění, že i romský majetek stejně jako židovský sloužil k veřejným dražbám, tedy že se i na utrpení Romů společnost obohacovala.
Oba národy byly po celá staletí pronásledovány. Sdílíme tedy i utrpení a jisté stigma holocaustu – porrajnost. Osudové jsou i naše národní hymny. Obě vnikli po válce z nápěvů nebo písní z koncentračních táborůi. Jak romská hymna Gelem Gelem, tak i izraelská hymna HaTikva. Zajímavá shoda okolností.
cikánská legitimace
Vyhlaška o dražbě majetku pařící Romům
